Je pochopitelné, že každý národ je pyšný na své předky, na to, co dokázali. To je také důvod, proč se je snažíme tak často oslavovat. A jedním ze způsobů, kterým vyjadřujeme svou úctu, je i zařazení dané věci mezi národní kulturní dědictví. Jedná se o věci, které mají velký dopad na naši kulturu, případně byly vytvořeny nějakou z velmi významných osobností. To však ani zdaleka nevysvětluje, co vše můžeme tímto termínem označit.
V první řadě je potřeba říci, že se jedná o oficiální termín, a zařazení pod něj má velmi přísná pravidla. Proto je také jejich součástí relativně málo věcí, i když je naše země plná nejrůznějších historických staveb a jiných památek.
Právě stavby jsou tím zdaleka nejběžnějším, co je pod toto zařazeno, a z dobrého důvodu. Jsou velmi výrazné a také vydrží velmi dlouho. Mají tedy zdaleka největší šanci, že přetrvají z dávných dob až dodnes. Ovšem, jak již bylo řečeno, nestačí ani zdaleka to, že je ona stavba stará. Musí mít také buď ona nebo její stavitel nějaký velký význam. To je také důvod, proč na tomto seznamu nenajdeme velkou část českých hradů a zámků.
Ovšem nejsou to jen stavby. Patří sem například také písně, i když ty se zachovávají poměrně hůře. Přesto sem patří například naše hymna a další významné skladby, které rušnou historii přežily dodnes a které mají skutečně velký význam. To samé platí samozřejmě o knihách, i když vzhledem k tomu, jak pozdě došlo z historického hlediska k vynálezu knihtisku jich není tolik, kolik bychom si mohli myslet.
Zdaleka nejkurióznějším kulturním dědictvím v naší zemi jsou však starokladrubští koně, plemeno vyšlechtěné Karlem IV. jako kočárový kůň. To se zachovalo v původní, nezměněné podobě dodnes a jeho chov má přísné podmínky.
Je tedy vidět, že dopad na naši kulturu může mít v podstatě cokoliv. A rozhodně neuškodí, když si občas připomeneme, co naši předci dokázali. Můžeme v nich totiž najít inspiraci.