Hermes CV

Děti kopírují chování dospělých vzorů v našem okolí. A ani dospělí nereagují na odlišnosti vždy kladně. Co si pomyslíte o ženě s vyholenou hlavou, nebo o člověku, který zrovna nevoní? Většina z nás posuzuje lidi kolem sebe dle prvního dojmu a ten se již těžko mění. A stejnou věc děláme i našim dětem. Z toho plyne jedno doporučení: dejte si opravdu velký pozor na to, co před dětmi říkáte o ostatních dětech i dospělých. Jaká odlišnost mezi dětmi dopadá nejhůře?

1.      Finanční odlišnost
Finanční potíže mohou rodinu odvrhnout do sociálního vyčlenění. Především děti často trpí tím, že nemají to samé, co jejich spolužáci. Mezi dětmi jde samozřejmě o jistou prestiž a úroveň, ale kvůli neznačkovému oblečení většinou ještě šikana nevzniká. Nejhorší je, pokud dítě musí nosit velice obnošené oblečení, je často nemyté a nemá svačiny. V současné době mají děti již od prvních tříd telefony, které mezi sebou porovnávají, hrají na nich hry a „machrují“ kdo má lepší telefon. To je další věc, kterou může dítě z chudší rodiny trpět. Samozřejmě s tímto se nedá nic moc dělat.
2.      Postižené a nemocné děti
Pokud se narodí dítě s postižením, je to většinou pro rodinu velká rána. Pokud je dítě integrováno do běžného kolektivu již od malička, je ve většině případů přijímáno spolužáky velice dobře. Děti jsou poměrně hodně solidární a snaží se pomáhat si. Jiná věc je, pokud je k nemocnému či postiženému dítku přistupují učitelé jinak, než k ostatním dětem ve třídě. Děti samozřejmě vnímají určité rozdíly, které učitelé mezi dětmi dělají a mohou to začít privilegovanému dítěti (i když je postižené) vyčítat. Nejlepší je přistupovat ke všem dětem stejně a snažit se je podporovat v soudržnosti a v pomoci si navzájem.

Odlišnosti mezi sebou máme úplně všichni a ideální by bylo, kdyby je děti vnímaly jako samozřejmost každého z nás a to jim zůstalo až do dospělosti. Děti by měli samozřejmě vědět, že nemůžeme být úplně všichni stejní a nemůžeme mít stejné věci. K tomu je ale musí vést rodiče.